Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mysl a my..

Jak moc silná je lidská vůle? Lidské myšlení, chápání, přeprogramování, odříkání a naopak vsugerovávání? Jak moc silně si tohle vše dokážeme ovládnout a nastavit sami?  Kolik snese lidská duše?

Není to tak dávno, kdy vše bylo jinak. Možná se mi to jen tak jeví, možná dávno není vyhráno..ale i ta bolestivá cesta už není tak palčivá, jak byla. Možná je to jen zvyk na to, co duše musí nést..a možná je to vše o stavu vaší mysli. Zamysleme se…

Když se ohlédnu zpět a nemusím šilhat nějak extra ..vidím znovu vše to, co mě potkalo. Čím jsem si duševně, ale i tělesně musela projít. Nebylo to nic příjemného, jak to většinou v takových situacích bývá. Vše to zlé, bolestivé..vše to vidím..a vidím to skvěle, ale pocity z toho vše..jako by nebyly.
Jako bych se na to vše už pouze dívala… bez pocitů …a možná dokonce  zaregistrovala slabý úšklebek na své tváři. Jak je život zvláštní a jak je vše pomíjivé…. Ovšem nepleťme si to s „ vyhořením“ ..

Můj největší zlom přišel zřejmě po jednom z největších „ šoků „ celé téhle situace. Musela jsem se podívat své bolesti do očí, musela jsem ji potkat tváří v tvář. A to vše za maskou hodno pokerhráče, zamítnuty jakékoli projevy nebo slova. Nešlo to. Nešly ani slzy, i když pod tím povrchem jich bylo do půllitru.
    Tuto situaci jsem zvládla. Pravdou je, že mě to psychicky vyčerpalo natolik, že jsem dva dny poté neměla sílu vstát z postele, 2 dny a 2 noci jsem prospala s pauzami na jídlo, rozkoukat film a pod náporem toho všeho zase usnout. Ale pak jsem se probudila. Jiná. Jinak myšlenkově nalazená..
Je to vše o stavu naší mysli. Nechat věci, které nejdou změnit. Měnit věci, které změnit lze. A především - rozeznat, která je která. Bude vám to trvat delší, či kratší dobu, ale věřte, ten okamžik vždy přijde.
   Možná přijde až ve chvíli, kdy se vám bude zdát celý váš svět v troskách. I to je možné, i já jsem takový pocit měla. V těchto dnech a situacích se snažte spoléhat především sami na sebe.
SAMOZŘEJMĚ – podpora rodiny, přátel, blízkých lidí je nesmírně, nesmírně důležitá, ale nezapomínejme i na to, že ne vždy můžou být lidé s námi a přivádět nás do lepších stavů.
Vždy jsou chvíle, kdy zůstanete sami a právě tyto chvíle jsou jedny z nejdůležitějších. Buď se utopíte v moři myšlenek, které vám stejně nevyřeší danou situaci a nebo se naučíte plavat. A naučíte sami sebe podporovat, protože to je jedno z nejdůležitějších umění. Umět podpořit, pochválit a ocenit sám sebe, i když si připadáte, nebo dokonce jste, sami.

Je velmi důležité zaměřit se na své myšlení. PROTOŽE! Mysl je odrazem našich činů. Mysl tvoří nás samotné. A mysl nám buduje budoucnost. Myslete negativně, budou se vám dít negativní věci. Budete přitahovat negativní lidi, životní situace.
Myslete pozitivně a i vše kolem vás se naladí na stejnou vlnu.

Já jsem to zvládla. Vrátila se mi krev do žil. Vrátil se mi úsměv na rty a dávno ztracená živočišná síla. Vrátila se mi víra v lepší zítřky. Vrátila se mi moje práce. Vrátili se lidé, na které jsem já sama zapomněla.

Jde to. Buďte svými pány.

Autor: Elis Lewis | pátek 22.7.2016 22:02 | karma článku: 13,75 | přečteno: 358x
  • Další články autora

Elis Lewis

Týden..

Dnes je to přesně týden, dědo, a víš, nemůžu se z toho pořád vzpamatovat... ten prvotní šok stále nezmizel a jakoby se usadil hluboko v mém srdci, vzal mi úsměv ze rtů a reálný pohled na svět, vše se zdá být za oponou. Nevím, jak dlouho člověku trvá, než se s takovou bolestí naučí žít, než se s tím smíří, zvedne zase hlavu a udělá první jistý krok vpřed. Vážně nevím, je to pro mě poprvé a v tuto chvíli mám pocit, že už nikdy nebude nic, jak dřív...ani já nebudu stejná.

2.5.2014 v 9:20 | Karma: 12,48 | Přečteno: 434x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

Tobě..

Kdyby mi zbývalo posledních pár dní života... : TOBĚ bych řekla, že i když jsme to neměly jednoduché, miluju Tě, jako dcery milují své matky. Že jsi se snažila vychovat ze mě dobrého, hodného a slušného člověka někdy moc tvrdě, ale zvládla jsi to. Že nejsi jen moje " máma " , ale jsi pro mě máma. Že Ti děkuji za trpělivost, lásku a energii, kterou jsi do mé výchovy vkládala a že i ty naše společné slzy měly význam..

28.11.2013 v 0:08 | Karma: 8,36 | Přečteno: 648x | Ostatní

Elis Lewis

Mimozemšťani.

Je něco málo po půl sedmé ranní, venku tma, zima, mlha a celkově atmosféra, která se lidem vkrádá nenápadně do podvědomí. Podzim. Vydávám se k autobusové zastávce, ruce v kapsách , v uších sluchátka, která do mě pouští moje oblíbené rytmy pro povzbuzení, probuzení a navození dobré nálady.Míjím pár prvních zahalených bytostí venčících psy nebo kráčejících stejným směrem. Všichni máme jedno společné - čeká nás další z mnoha apatických dnů v práci. Jako roboti. Mašiny dělající stále jednu a tu samou činnost do zblbnutí..

19.11.2013 v 15:33 | Karma: 11,92 | Přečteno: 758x | Ostatní

Elis Lewis

Report ze 3. focení TRCLC

30.červen 2013 – třetí focení TRCLC. Tentokrát jsme se sešly na Nádraží Holešovice spolu s první modelkou Monikou, kterou jsme odtáhly do blízkého podchodu s opravdu originálními graffiti. Světla fotografce Radce úplně nevycházela vstříc, ale po konzultaci s „externí“ fotografkou Hankou se vyzkoušelo spoustu způsobů. Monča propagovala svůj styl hip-hoperky, tudíž naše milá Elis jí vypůjčila svůj skate, na němž se následně celý den Monika snažila naučit. Kvůli nedostatku duhových předmětů jsme se snažily využít duhovou vlajku, tak jsme modelku svlékly, opět oblékly, jednoduše jsme nevěděly, co s tím. Všechno se vymyslelo a výsledek uvidíte – vypadá výborně. Po pár úšklebcích kolemjdoucích a poté, co jsme se s Hankou vyskákaly s vlajkou jsme konečně mohly vyrazit na Pražské povstání, kde jsme vyzvedly modelku č.2. Lily. Když přijela, vytáhla z auta dvě mňoukající přepravky. Holky si je mezi sebou rozdělily a vyrazily jsme na výlet na Vyšehrad. Po cestě jsme si samozřejmě koupily nějaké občerstvení do horkého počasí ( pokud jste si typly pivo – ano, máte právdu =)). V parčíku jsme usedly na trávník a Elis začala vymýšlet, jak využít její hřebíky, tak se snažila přimontovat vlajku na zeď za lavičkou, na které následně kočičí žena Lily seděla. Ale mezitím nám lavičku obsadili nějací turisté, kteří ovšem byli velmi ochotní a po chvíli příprav ( které vlastně nebyly vůbec zapotřebí, jelikož děvčata se od přírody vyvedly) nám místo uvolnily. Focení proběhlo vcelku rychle, kočky, Lily a Ráďa nás tedy opustily a zbytek týmu šel na zasloužené pivko. Nashle u dalšího dobrodružství z focení TRCLC!

1.8.2013 v 12:15 | Karma: 4,16 | Přečteno: 300x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

Report z druhého focení TRCLC

A pokračujeme... Nyní se podívejme, ja probíhalo druhé focení vůbec prvního českého lesbického kalendáře v České republice..

1.6.2013 v 2:40 | Karma: 4,62 | Přečteno: 208x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

Report z prvního focení TRCLC

Neděle, 12. května. Dnešní plán je jasný – proběhne oficiální focení pro vůbec první L kalendář v České republice. Náš jediný úkol spočíval v tom, dostat se z bodu A do bodu B, tedy z Českých Budějovic do jakési rozpadlé barabizny v Hlubočepích. Již to se ukázalo být drobným problémem, se kterým si však naše telefony s GPS lehce poradily (děkuji organizátorkám za zvolení vhodného století). Jak málo jsme v té chvíli všechny tušily, co nás ještě čeká!

31.5.2013 v 2:21 | Karma: 5,98 | Přečteno: 331x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

Globální ... otupování existuje ! ... aneb barBARská práce ..

Tak došlo i na mě..po třech měsících sladkohořkého " nicnedělání " jsem se konečně upíchla v nové práci ( i když v tomto oboru už dost dlouho na to, abych měla rozum a necpala se tam, kde je to fakt nejenže o držku...ale i o držku ! :) ) - v baru !! Bar nejmenovaný, bar v nejmenované části Prahy a bar nejmenovaných přívlastků..jen bar úžasný v tom, že mi zachránil prdel před brigádou v Kauflandu... prý v lahůdkách..jak lahodná představa :) !! Netuším, jak to má každý z vás, ale co se mého ega týče..tři měsíce být doma a jen poslouchat hromady keců o tom, jak vás někdo jen " musí živit " a jak " padá na hubu " ..to už pro mě bylo vážně stresující a člověk ze samého stresu pak vymyslí TRCLC projekt, že ? :) ( Mimochodem, ten se nám velmi dobře rozjíždí , i když je tady jeden " hit " , co mi vážně pije krev s debilitama, na které fakt nemáme čas, ovšem jaro se neoblomně blíží , a s tím to celé i vypukne.. informace budou :) )

14.3.2013 v 20:42 | Karma: 9,10 | Přečteno: 626x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

The Real Czech Lesbians Calendar anebo Jak to všechno začalo...

Ráno.. den, jako každý jiný...otevírám oči, s nechutí vstávám z postele, automaticky proběhnu ranním stereotypem v koupelně, zalévám kávu a zjišťuji, že mi myšlenky stále létají kdesi mimo dosah reality.. Zapnu notebook, který mě ihned automaticky přihlásí na veleslavnou sociální síť a stejně jako každé jiné ráno čtu novinky, články, odkazy z naší komunity, které tam přes noc přibyly a jen si říkám, že nám tady pořád něco chybí... najednou mi to došlo..najednou mě napadlo něco, na co jsem nikdy dřív ani nepomyslela, nikdy nad tím nepřemýšlela, natož snad o tom dokonce vážně uvažovala.. dám dohromady projekt, jehož cílem bude vytvořit kalendář skutečných a opravdových českých lesbiček, tak, jak ve skutečném životě vypadají, jak se potýkají s pracovními profesemi, jejich každodenní starosti a radosti tak, jak vážně jsou a existují..žádné naolejované modelky, ale skutečnou realitu..prostě THE REAL CZECH LESBIANS CALENDAR...

2.2.2013 v 13:30 | Karma: 10,08 | Přečteno: 1070x | Diskuse| Ostatní

Elis Lewis

Coming out v práci aneb Jsme ve skutečnosti vážně tolerované??

Určitě každá z nás aspoň jednou za život zažila ten " zvláštní " pocit v podbřišku, který se rozhodně nedá přirovnat k těm pověstným "motýlkům", které nás lechtají při pocitu zamilovanosti či při setkání s milovanou osobou. Tenhle pocit, který většina z queer lidí prožil, nebo ještě stále prožívá, či dokonce na něj teprve čeká v sobě skrývá záludnost nevyřčeného tajemství, potlačování našeho skutečného " já " a neustálý strach z odhalení...z odhalení naší sexuální orientace v zaměstnání. Určitě se teď mnozí z vás nad těmito větami pousmáli a někdo se dokonce nechal podvědomě unést zpět do těch chvil, kdy se " TO " dělo právě vám. Ano, je tady řeč o věčně probíraném a snad nikdy nevyřešitelném tématu "Coming out v práci.Ano či ne?" Dejme si ruku na srdce,pokud by záleželo na svobodomyslnosti nás, homosexuálů, zda chceme skrývat, kým vlastně jsme, koho a s kým se milujeme, kdo vedle nás leží v posteli a s kým trávíme svůj čas, nebo jednoduše přijít na pohovor ( do zaměstnání, mezi kolegy atd. ) a nemít obavy z toho říct: " ano, jsem lesba/gay, no a co? " , drtivá většina z nás by zvolila variantu B. Tady vzniká otázka, proč se to tedy stále (v dnes tolik samozvaném "tolerantním" ) světě pořád neděje? Je to ještě nějaký neviditelný blok v nás homosexuálech? Nebo je to spíše ( a pořád ) blok v našem okolí k nám?Jejich strach z toho, že by naše sexuální orientace mohla "ohrozit" obchod, odstrašovat, odpuzovat nebo ovlivňovat zákazníky apod.?

27.12.2012 v 15:56 | Karma: 14,28 | Přečteno: 1660x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 10
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 722x
Celý svět ustoupí stranou člověku, který ví, kam kráčí.