Mysl a my..

Jak moc silná je lidská vůle? Lidské myšlení, chápání, přeprogramování, odříkání a naopak vsugerovávání? Jak moc silně si tohle vše dokážeme ovládnout a nastavit sami?  Kolik snese lidská duše?

Není to tak dávno, kdy vše bylo jinak. Možná se mi to jen tak jeví, možná dávno není vyhráno..ale i ta bolestivá cesta už není tak palčivá, jak byla. Možná je to jen zvyk na to, co duše musí nést..a možná je to vše o stavu vaší mysli. Zamysleme se…

Když se ohlédnu zpět a nemusím šilhat nějak extra ..vidím znovu vše to, co mě potkalo. Čím jsem si duševně, ale i tělesně musela projít. Nebylo to nic příjemného, jak to většinou v takových situacích bývá. Vše to zlé, bolestivé..vše to vidím..a vidím to skvěle, ale pocity z toho vše..jako by nebyly.
Jako bych se na to vše už pouze dívala… bez pocitů …a možná dokonce  zaregistrovala slabý úšklebek na své tváři. Jak je život zvláštní a jak je vše pomíjivé…. Ovšem nepleťme si to s „ vyhořením“ ..

Můj největší zlom přišel zřejmě po jednom z největších „ šoků „ celé téhle situace. Musela jsem se podívat své bolesti do očí, musela jsem ji potkat tváří v tvář. A to vše za maskou hodno pokerhráče, zamítnuty jakékoli projevy nebo slova. Nešlo to. Nešly ani slzy, i když pod tím povrchem jich bylo do půllitru.
    Tuto situaci jsem zvládla. Pravdou je, že mě to psychicky vyčerpalo natolik, že jsem dva dny poté neměla sílu vstát z postele, 2 dny a 2 noci jsem prospala s pauzami na jídlo, rozkoukat film a pod náporem toho všeho zase usnout. Ale pak jsem se probudila. Jiná. Jinak myšlenkově nalazená..
Je to vše o stavu naší mysli. Nechat věci, které nejdou změnit. Měnit věci, které změnit lze. A především - rozeznat, která je která. Bude vám to trvat delší, či kratší dobu, ale věřte, ten okamžik vždy přijde.
   Možná přijde až ve chvíli, kdy se vám bude zdát celý váš svět v troskách. I to je možné, i já jsem takový pocit měla. V těchto dnech a situacích se snažte spoléhat především sami na sebe.
SAMOZŘEJMĚ – podpora rodiny, přátel, blízkých lidí je nesmírně, nesmírně důležitá, ale nezapomínejme i na to, že ne vždy můžou být lidé s námi a přivádět nás do lepších stavů.
Vždy jsou chvíle, kdy zůstanete sami a právě tyto chvíle jsou jedny z nejdůležitějších. Buď se utopíte v moři myšlenek, které vám stejně nevyřeší danou situaci a nebo se naučíte plavat. A naučíte sami sebe podporovat, protože to je jedno z nejdůležitějších umění. Umět podpořit, pochválit a ocenit sám sebe, i když si připadáte, nebo dokonce jste, sami.

Je velmi důležité zaměřit se na své myšlení. PROTOŽE! Mysl je odrazem našich činů. Mysl tvoří nás samotné. A mysl nám buduje budoucnost. Myslete negativně, budou se vám dít negativní věci. Budete přitahovat negativní lidi, životní situace.
Myslete pozitivně a i vše kolem vás se naladí na stejnou vlnu.

Já jsem to zvládla. Vrátila se mi krev do žil. Vrátil se mi úsměv na rty a dávno ztracená živočišná síla. Vrátila se mi víra v lepší zítřky. Vrátila se mi moje práce. Vrátili se lidé, na které jsem já sama zapomněla.

Jde to. Buďte svými pány.